Po dvou letech znova do Barcelony. Tentokrát letadlem z Bratislavy do Girony (2800,- Kč zpáteční) - ať je to trochu?p zajímavější. Vlak do Blavy jel rychle, spolehlivě a levně (díky skupinový jízdence). Bratislava mě opět překvapila svou šedostí, špinavostí a odérem východního bloku. Vlakový nádraží je bezesporu jedno z nejhorších, co jsem kdy viděl. To stejný platí i o jeho okolí. Takže rychlá polívka s pivem v místní paluši a rychle směr letiště.

Girona. Je dva dny před Vánoci a teplotní rozdíl je znatelnej na první ovanutí. Jsme tady správně. Girona je cca 100 kilometrů od Barcy, autobusy jezděj pravidelně. Jezděj za 12 euro na osobu. V letadle nás bylo sedm. V autobuse už jsme jen tři. Učuránci ho nestíhaj a berou druhej v pořadí. S učuranejma se opět setkáváme na autobusáku v centru Barcelony. Hned vedle je vítěznej oblouk. Nasáváme město. Jdem asi dva kilometry směrem k hostelu. Poprvé polehounku odhalujem krásy gotický čtvrti. S Peťou bydlíme v hostelu Paraiso kousek od La Rambly. Za noc 250 kaček na hlavu. To je přes svátky dost dobrá cena. Hostel je čistej. Spolehlivá recepce, pěkný hajzle a sprchy. Spokojenost. Čekáme, až se ubytuje druhá, větší skupina. Ti bydlí o sedm bloků dál u plaza Espanya. Večer se potkáváme a jdem na první véču k pakistáncům. S Bohoušem máme chuť na pivo, ale není nám to dopřáno. Prej až zejtra.

Hned druhej den nás čeká možná to nejlepší z Barcelony. Ráno berem metro (2 eura) a drandíme na Camp Nou. Prohlídka (23 euro) je zase o něco vymakanější, než bejvala. Zase se dojímám. Barca! Barca! Ve stóru oblíkáme dresy (drahý jak kurva) a fotíme se v šatně. Češi, pičo. Když už jsme na severu města, tak to berem rovnou na Park Güell. Gaudího extravagance nás mlatí do ksichtu a my si užíváme výhled na celou Barcelonu z hory Turó del Carmel. Kopeček, tři kříže, západ slunce, blues, pivo a pohoda. To jsou Vánoce, který chci. Vstup k vile je teď nově zpoplatněnej. To mě trochu naštvává. 7 euro si nechávám radši na pivo a o to víc a dýl se kocháme výhledem. Přejíždíme metrem do centra. Gotická čtvrť, kterou tvoří soubor staveb ohraničený římskými hradbami s dominující gotickou katedrálou sv. Kříže a sv. Eulálie. Haha. No a jsou tu taky stylový hospody. Prolejzáme je a pijem. První je jak z vystřížená z gotik porna (jestli něco takovýho existuje). Výzdoba aka film Eyes wide shut od Kubricka a první shot je zdarma. Sedíme, čumíme a jen čekáme, až přijde partička katalánců v maskách a pořádně nás ztrestaj. To se neděje, takže měníme lokál. No a takhle to jde až k ránu.

Další den obdivujem chrám Sagrada Familia. Klasika. Gaudí na něm makal od roku 1883 a furt to není hotový. Schováváme 13 euro za vstup zpátky do kapes, vyhýbáme se dlouhejm frontám a jdem radši na pivosváču. Mohl jsem mít vstup zadarmo, ale jelikož jsem fakt kádr, tak jsem nalezenej lístek vrátil jeho majiteli. Trochu si za to teď nadávám. Kdo neskáče, není… Večer se procházíme La Ramblou a pěchujem nosy všemožnejma vůněma na trhu. Jsme unavení. Jdem spát.

Poslední den jdem kouknout na kopec kolem olympijskejch stadiónů. To jsem před dvouma rukama nestihl. Byla to chyba. Je to krása. Slovy nepopsatelné. Velkej kopec, velký stadiony, velkej výhled, velký vedro. Jdem na pláž. Brodíme se pískem, pijem becherovku s fernetem a já se začínám těšit na setkání s Andresem. To je pán z Chile, u kterýho jsme při minulý návštěvě Barcy bydleli. Couchsurfing spojuje. Vítáme se. Pijeme. Objímáme se. Učuránci jdou spát a my chlapi (Andres, Bohouš, já, Peťa a Táňa) pokračujem do baru. Pijem koktejly a moc si toho nepamatujem. Ráno běh na metro, bus do Girony, letadlo do Bratislavy, vlak do Brna a do Třebíče. Jsme zpátky. Je po Vánocích. Uf.