Atlanta - USA

Letíme s Táňou, takže přelet přes Amstr do Atlanty se nese v duchu drinčíkování. Holky nespí, já radši jo. Na imigračním obtiskávám svoje prsty do čtečky a černoch za pultem ukazuje na dva na narostlý chlápky. Maj saka a v uších sluchátka. Polije mě horko - jde po mně CIA. Borci projdou kolem a začnou šacovat týpka za mnou. Za gejtou si utírám pot z čela a valíme na nadzemku. U nás jsme škrábali okno u auta od ledu, tady je o poznání líp. Teplota se šplhá ke dvacítce a sluníčko nám dopřává. Jo bejby, tohle je emerika. Fast foody, vysoký baráky, velký auta a taky olympijskej park přímo v centru. Prolejzáme ho a hledáme český sportovce. Honza Železnej by z nás měl radost. Přesouváme se do největšího akvária na světě. Nečekám od toho nic moc a o to víc jsem překvapen. Je to masakr, když kolem vás pluje 18 metrů dlouhej whale shark a hraje do toho klasická hudba, to by jeden brečel. Akvárko je skvělý, lítáme tam jak malý děcka za bonbónama. Rejnoci, manty - všechno na co si vzpomeneš. Už jsme na svejch cestách viděli ledajaký zvířectvo (od slonů po delfíny), ale tady je to jak ve výkladní skříni v Tuzexu. To ještě netušíme, že za pár dní se budem prohánět mezi podobnou faunou se šnorchlama... docházej nám bony, vracíme se na letiště. Spíme v hale. Táni došlo kafe, usíná taky. To jsme ještě nikdy neviděli.

Belize

Dosedáme na ranvej pidi letiště v Belize City a hledáme nejlevnější taxík do centra. Místňák nás veze kolem palmovejch lesů a všude se to zelená. Srdce plesá. Ubytko je příjemný a jeho majitelka nám hned odvypráví svůj příběh. V sedmdesátejch letech utekla od manžela do Belize, kde žila v pralese s hipíkama. Už se nevrátila. Vypadá na třicet a na konci povídání nás varuje před centrem v noci. Takže pařit budem radši na terase. Sapík zapík a měsíc co je a přitom není. Otevírací večírek hlásí splněno.

I když je hlavní město ve dne příjemný a malebný, nemá cenu se tu zbytečně zdržovat. Busem se plahočíme do turistickýho centra San Ignacio, kde je skvělá baťůžkářská atmosféra. Tomu odpovídá i ubytko. Mít kytaru, tak se tady cejtím jak Kurt Kobain na tripu. Druhej den jedem na nepříliš vzdálenej Xunantunich, což jsou první mayský ruiny na naší cestě. Mělo by to bejt něco menšího, na začátek nechcem žádnej přepal. Jenže když vejdete na krásně posekanou travnatou plochu a obestoupí vás mayský zříceniny, tak ze vzduchu doslova polykáte stovky let zpátky. Historie se zhmotní přímo před váma. Lezem po pyramidách. Jedna je opravdu ale opravdu vysoká. Nechápu proč, vylezl jsem až nahoru. Držím se pevně kamení kolem sebe a koukám, že přichází asi tři další návštěvníci. Vypadají jako mravenci. Jsem vysoko! Třepu se a radši lezu dolů. Táňa s Peťou si to samozřejmě užívají. Dole potkáváme první zvířectvo - leguány a opice. Přežili jsme a musíme to oslavit. Poprvé zažíváme (doslova) místní hospodskou tradici v podobě lahváčů v kyblíku s ledem. Od tý doby už chceme chodit jenom na "kyblík". Cesta domů je klikatá. Na ubytku si hraju se šňůrou od větráku a jsem šťastný. Peťa se sprchuje, což nechápu.

Guatemala

Ráno už na nás čeka Hugo s jeho multivanem. Jedeme do Guatemaly na Tikal, protože Tikal jsou nejrozlehlejší ruiny starověkého mayského města. Nacházejí se na severu Guatemaly v departementu Petén v Mezoamerice. Celá oblast byla vyhlášena jedním z 21 guatemalských národních parků a je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. A já mám rýmu jako kobyla. Po cestě si strkám papíry do nosu a holky si zpívaj. Nespravedlnost! Tikal je boží. Rozlehlý mayský město se spoustou pyramid. Jedna z nich se tyčí vysoko nad stromy. Jdem tam - ach jo. Holky jsou v ráji a mávaj křídlama, já se samozřejmě bojím a nic moc z tý vejšky nemám. Zdrhám rychle dolů, mám totiž rýmu. Po cestě zptáky si Táňa zatancuje s třímetrovou loutkou a už jsme zpátky v Belize. Ovšem jenom na noc. Ráno vyrážíme do Mexika po stopách Michala Tučnýho.

Mexiko

Jsme na Playa del Carmen. Což má bejt další z mnoha nejhezčích pláží na světě. Město samo o sobě je taková diskotéka. Turistiko mucho. Hotely na pláži. Nic pro nás rustikální vesany. Ubytko máme ovšem špicové a za dobré peso. Na pláži se válí tuny chaluh. To je bordel, vole! Jedeme busem do Puerto Morelos. Je to taky turistický, ale menší a voňavější. Zastavujem se v krámu s alkoholem. Borec v sombréru nás nalejvá tequilou v ceně malýho auta a kokosovým likérem. Berem nejlevnější předraženou flašku a zdrháme od něj pryč. Procházíme se po pláži a začíná jemně krápat. Stavíme se na jedno mojito? Tak jo. Jdeme k malýmu dřevěnýmu baru na pláži. Za pultem jsou dva sympaťáci. Už nám to míchaj. Pouštěj docela dobrou hudbu, tak si k tomu dáme ještě kyblík. Pořád pouštěj fakt dobrou hudbu a začínaj nás nalejvat tequilou. Začínáme tancovat. Přichází partička američanů v důchodovém věku a distingovaně si povídají. Proběhne několik rund na haus a tancujem i s amíkama. Jesus to za barem rozjíždí ještě víc a Peťa s Táňou skáčou za bar. Amíci se přidávaj. Už se paří na sto procent. Dance dance dance! Arrivááááá! Řádíme asi 11 hodin v kuse a kluci chtěj zavřít, tak nás berou ještě na večeři do místní špeluně. Tu večeři nám dokonce platí. Tohle se mi v hospodě ještě nestalo! Nemůžem nalití najít colectivo, takže berem taxi. Uvědomujem si někde vzadu v mozku, že se musíme přemístit 52 kilometrů na ubytko. To zvládáme. Všude je voda. Povodeň v Playa del Carmen!

Ráno se v kocovině přesouváme do Tulumu, kde jsou slavný památky. Je tam sice hodně lidí, ale v tý kocovině to tolik nevnímáme. Exkluzivní je to hlavně tím, že tohle mayský město leží na pobřeží. Pěkný modrý ptáci jsou tam taky. Večer chodíme po Tulumu, dáváme nachos a tortille. V hospodě hrajou borci se sombrérama. Všechno to hlídá ochranka s brokovnicí. Necejtíme se tady moc komfortně, jdeme pařit na ubytko. Modrej koník úpěl ďábelské ódy a přišla k nám na návštěvu i Aťka Janoušková. Volám to hned Foxu.

Ráno pelášíme na Cobu. Další mayský město. Jsme tu před otevíračkou, takže se kocháme u jezera, půjčujem kola a projíždíme to křížem Jožo Rážem. Pod největší pyramidou si dáváme na tajňáka pivko. Objevujem mayský basketbalový hřiště. Kapitán bys bejt nechtěl! Využíváme zapůjčený kola a pelášíme s větrem v zádech na dvě cenoty. Z kopca to frčí a Peťa chce bejt hero na jeden den. Cenoty jsou průzračný a skoro bez lidí. Slejzáme do jeskyně a koupem se. Holky skáčou z můstku, nezlámou si ani kůstku. Před odjezdem stíháme ještě guacamole s nachos.

Zpět v Belize

Mexiko nás úplně nepohltilo, stejská se nám po Belize. Rušíme výlet do Cancunu a zdrháme lodí přes hranice na ostrov Caye Caulker. Mexikánci nás ještě trochu nesmyslně na přechodu stahují o 800 pesos. Mezipřistání máme na ostrově San Pedro. Z domků na pobřeží se nechá tušit, že tohle bude ten správně barevnej Karibik. Na Caye Caulker doplouváme při západu slunce a je čučíme jak puci Patrika Eliáše. Nádhernej písečnej ostrov s jamajskou náladou, krásnejma koloniálníma karibskejma barákama a golfovejma vozíkama místo aut. Tady to mají Krulíčci rádi. I Táňa. Pár dní se koupem na místní plážičce. Dáváme drinčíky a večer bývá rumové vlnobytí v nejbarevnějším ubytku. Jelikož jsme na dostřel loďkou druhýmu největšímu barierovýmu útesu na světě, neváháme a leštíme si šnorchle. Jedeme na výlet s místní legednou. Dredatým Cocomanem. Dostáváme průvodce a loďku. Krmíme pelikána a takový divný velký štiky. Peťa drží malou rybku nad vodou, dokud jí ta štika svou nechutnou tlamou nepozře. Děsivé. Následně se potápíme k mořský krávě (manatee) -neskutečný kolos. Necháváme jí radši na pokoji a jedeme šnorchlovat mezi rejnoky. Je jich tu spousta, sem tam se objeví i želva. Vrcholem týhle cesty je ovšem plavání s hejnem žraloků vouskatých. Maj až tři metry. Zůstávám chvilku ve vodě opodál a vplavu do většího množství chaluh. Snažím se je odhrnout. Bohužel se za touhle chaluhovou záclonou skrýval jeden žralok. Byl větší než já. Phelps by mi ten kraul k lodi určitě záviděl. Nejlepší trip všech cest! Cocoman a Caye Caulker dostává 100 z 10.

Nedá se nic dělat - musíme pokračovat v cestě. Přejíždíme lodí do Belize City a autobusem do Hopkins. Je zde klid. Možná až moc. Pár místních a syrový karibský prostředí. Máme ale štěstí na ubytko. Získáváme nádhernou chaloupku přímo na pláži. Pár dní tu běhám a lítám jak naroubovanej Zátopek na Aleše Valentu. Sháním prstýnek. Místní řezbáři maj jen sradnovně velký kusy. Holky nic netuší. Občas se vytratím i na několik hodin. Prolejzám snad každou chaloupku ve městě. Už v zoufalosti přemýšlím, že ho upletu z palmovejch listů. Nakonec u místní babky kupuju podivnej prstýnek z miniaturních korálků. Následně na pláži v hamace žádám svou budoucí manželku o ruku. Řekla ano, je bláznivá!

Cestou z Hopkins se chceme stavit v Mayské vesnici. Ubytování nás trochu děsí. Dvě mayské paní, trocha betonu a hodně mušek. Jednu noc tu dáme a vyrazíme na hajk do jaguáří rezervace. Tento výšlap je opravdu povedený. I v porovnání s výletem na Kokořín. Po několika hodinách cesty pralesem se dostáváme ke krásnejm vodopádům a na kopec, z kterýho je výhled jak na Srí lance z malýho konce světa. Kocháme, koupeme, šlapeme. Nemáme se jak dostat zpátky. Naštěstí nás bere správce parku se zlomenou nohou svou vlastní károu. Je to prostě kámoš.

Přesun do města Placencia probíhá pohodově, i když v příjezd autobusu už jsme pomalu přestávali doufat. Máme zase parádní akomodejšn v podobě chatky na pláži. Placencia je turisticky velmi přívětivá. Cítíte se tu zkrátka dobře. To je dobře. Chodíme si na plážičku a zevlíme. Už nás to nudí, takže bereme průvodce a valíme loďkou na Monkey river. Průvodce přivolává opice bušením mačetou do stromu, žere termity a učí nás se houpat na lijáně. Taky nám ukazuje lepící list, různý bezpečný i nebezpečný rostliny a plody pralesa. Následně naháníme krokodýla po řece a sledujeme spousty druhů ptactva. Po návratu z výletu se vracíme k zevlení. Večer jdem do hospody a lejem si pálivou omáčku na jazyk. Kámošíme se s místním borcem. Junior nás chce pozvat na soukromou párty, ale na ulici se zvrhne rvačka a my radši zdrháme na ubytko.

Další den. Další výlet. Jedem v bouřce na ostrov smějícího se ptáka. Když dorazíme na ostrůvek velikosti fotbalovýho hřiště, obloha se roztáhne a všechno je jak v pohádce. Tyrkysová voda, bílej písek a palmy. Jdem šnorchlovat. Vidíme spoustu korálů a taky jednu barakudu. Obědváme na pláži. Po kuřátku valíme zpátky do vody. Je to tady jinej vesmír.

Pět týdnů je skoro pryč a my toužíme ještě jednou vidět Caye Caulker. Tentokrát si půjčujem kola a projíždíme celej ostrov. Na večeři pro kuřátko si jezdíme k tetičce a na snídaně zase na fry jacky. Plněný tlustý a slaný palačinky čím chceš. Hrajem basket a valíme se po plážích. I Bobr Marley nám závidí. Na cestě zpátky se stavujeme na tetováníčko. Kéruje nás mladej borec v nějakým karibským ghettu. Ve špinavý kůlničce, venku štěkaj psi na řetězu a máme trochu strach. Hej niga! Poslední pobavení před odletem je v Belize ZOO, který je moc pěkně udělaný. Nepřipadá vám, že jsou tu zvířata za trest. Ale my musíme asi za trest zpátky domů...