Letos odlítáme trochu dřív, oslavíme Vánoce a Silvestr v Kostarice. Jedeme na takovou pozdní svatební cestu, ale máme s sebou i další osazenstvo. Taky máme úplně nového člena expedice - slečnu Kateřinu. Letíme přes Pelikána (nikdy nás nevyšplouchli a vždy komunikují kvapně - toto není placená reklama) s KLM. Protože KLM má dobrý jídlo.

Panama City

V Panama City máme ubytko kousek od promenády. Roztomilej domeček s bazénem obklopenej vysokejma barákama. V koupelně vana 3x3 metry. Koupem se a jdem na obhlídku města. Máme to tu totiž rádi. Totutotiž! Ráno po vydatný a pestrý snídani uberujem do metropolitního parku. Velkoměsto leží na pobřeží a ze všech stran ho obrůstá džungle. Volíme procházku v přírodě před panamským průplavem. Ten jsme navštívili minule. A předminule. Park je milej, plnej zvířectva a má výhledy na Panama City. Nohám nedáváme klid ani večer. Šlapem přes celý město do "luxusní" čtvrti. Koukáme na vánočně vyzdobený náměstíčka, žerem hotdogy s cibuló a kupujem od starejch Kun náramky.

Druhé den se přes panamskej průplav dopravujem busem do Davida. Bydlíme u sympatickýho taliána, kterej sem jel jednou šnorchlovat a už tady zůstal. Snídaně a večeře vaří z nejlepších surovin. Olej z Itálie, brambory z polí panamskej kopců a ovoce z vlastní zahrádky. A proč jsme v Davidu? Protože delfíni! Ital nám domlouvá místní rodinku, která nás veme na vejlet. Ráno v malinkatým přístavu se svou loďkou už čeká jeden příjemnej chlápek a jeho dcera se synem. Nasedáme a objíždíme přilehlý ostrůvky. Na každým z nich má kámoše nebo příbuznýho. Jeden nám ukazuje papoušky a prasata, druhej zase vyrábí sošky ze dřeva a třetí nám poodhaluje skalní pozůstatky meteoritu. Projíždíme mangrovama a kolem loďky nám skáčou delfíni. Na jednom treku se snažíme vystopovat opice, ale marně. To nevadí, večer si dáme rum.

Puerto Jimenez a pláž Uvita - Kostarika

Skáčem do pickupu a prcháme přes hranice. Jsme doma! Kostarika nás víta, všude se to zelená. Pidi trajektem se dostáváme do Puerto Jimenez, kde strávíme Vánoce. Malý rybářský město a prohřátá zátoka s horkou pacifickou vodou. Bydlíme u amíka, kterej nám vykládá příběhy o ztraceným správci parků, vyplavenejch bednách s poklady a natáčení pirátů z karibiku. Na dvorku máme krmítko pro kolibříky a tropickou zahradu. Půjčujem si kola a chceme jet na jednu vzdálenější pláž. Odchytává si nás však mladý jinoch a ukazuje nám kousnutí od žraloka. Pěkný no. A chcete vidět krokodýly? To chcem. Bere nás k místní říčce, prolejzáme křovím z bambusu, koukáme na želvy hřející se na sluníčku. A už je tu první kousek. A další. Sakra, jsou tady všude! Krokodýl se nás neštítí a pořád se přibližuje. Začínáme se ptát, co máme dělat v případě útoku. Kluk se zasměje a prohodí: "kličkujte, on blbě zatáčí". Dost se nám ulevilo.

Vánoce slavíme ve vodě. Pět hodin. Zpíváme koledy a okupujem plovoucí bar v podobě pet flašky s rumem. Taťka odpoledne zdobí palmu světýlkama a holky vyráběj bramborovej salát. Večer tančíme a posloucháme místňáky, kteří to roztáčej u karaoke.

Je čas vyrazit. Máme bůknutýho malýho Yarise a trochu se obáváme, že se do něj všichni nevejdem. Přicházíme do půjčovny aut a borec se nám velice omlouvá. Yaris není, ale má tu jednu jinou zánovní Toyotu. Velký SUV. Vnitřně se směju jak prasklý rajče, ale navenek udržujeme vážnou poker face. Dodává, že cena zůstává samozřejmě stejná. To by teda šlo, pane. S pocitem vítězů se s Peťou tím kolosem vracíme před ubytko a představujeme náš kočar ostatním členům posádky. Přesunuli jsme se víc na sever k pláži Uvita. Ta vypadá jak velrybí ocas a za odlivu se dá dojít suchou nohou až na její konec. Což taky děláme. Cejtím se jako Ježíš! Odpoledne se koupem a přijíždí pár policajtů na kroskách. Máme jít okamžitě z vody. Asi nám na to přišli. Holky vylejzaj na břeh a my chlapi se radši krčíme ve vlnách. Jeden sundá nohu z pedálu, opře jí o zem a sundá si přilbu. Usměje se a prohodí: "To jsou vaše batohy? Dejte si na ně pozor, ukradnou vám je opice. Adios buenas noches." Večer koukáme ještě na pláži na západ slunce.

Vodopády a Manuel Antonio - Kostarika

Štrekou na Manuel Antonio se zastavujem u vodopádů Nauyaca. Ty jsou fakt velký, široký a pěkný. Jenže si k ním musíte dojít. Šest kilometrů kopečkama tam a šest zpátky. To zvládáme pravou přední a po koupačce u vodopádu už to ženem do Queposu. Tady spíme v klasickým baťůžkářským hostelu s terasou s nádherným výhledem na oceán. Večer probíhá nezbytná pivní filosofie a ráno jsme ready na návštěvu parku. Manuel Antonio je asi jedna z nejhezčích rezervací na světe, ale taky tu bejvá poměrně dost lidí. Můžete vidět čtyři druhy opic, lenochody, hady, žáby, mývaly a všechny ostatní. To vše s pěknejma plážičkama a poloostrovem s vyhlídkama ze skal.

Rio Tarcoles a Rio Celeste - Kostarika

Pokračujeme dále na sever a zastavujem na již klasický zastávce. Rio Tarcoles nikdy nezklame a vždycky tu můžete pozorovat hejna obřích krokodýlů válejících se nečinně v proudu řeky. Dále jedeme přes kopce. Stoupáme klikatou cestou se sklonem snad čtyřicet procent až někam nad dva tisíce metrů nad mořem. Všude jsou kávové plantáže a řidčí vzduch než kuřecí řiťka. Konečně sjíždíme zpátky do nížiny a na oslavu to roztancováváme v malým obchůdku, kde si nakupujeme potravinové zásoby na večer. U Rio Celeste spíme v dřevěný chaloupce v útulný zahradě. Skoro jako na Vranově. Domácí nám dělají vynikající večeři a my tak máme spoustu sil na další hajk. Vydáváme se k tyrkysový řece uprostřed deštnýho pralesa. Atmosféra jak z Lynchovejch bijáků a smrad síry. Brodíme se blatem neblatem a nezastavíme se ni krok. Odměnou nám budiž další vodopád. Nádherná a rozmanitá vegetace všude kolem nám dává zapomenout na neustálej déšť, kterej k deštnýmu pralesu tak nějak patří.

La Fortuna - Kostarika

Z Rio Celeste už je to jenom kousek do La Fortuny, která se stala naší oblíbenou destinací. Městečko poblíž sopky Arenal nabízí spoustu zábavy. Hlavně naše oblíbený termály, který navštěvuji pravidelně od roku 2014. Tenkrát zde byly asi dva bazény s vodou z vulkánu a pár přístřešků, kde místní Ticos grilovali a popíjeli Imperial. Dnes je zde cca 14 nádrží a lidskou rukou vysázená džungle. Svoje kouzlo ovšem neztrácí ani tak. Pořád jsou spíš mekkou místních a gringos tu stále nevidno. Tož tu svačíme, popíjíme škopky a drinčíkujem. Zvládáme u toho ležet v horký vodě a brblat nesmysle. Stíháme i výšlap k našemu oblíbenému vodopádu v La Fortuně. Má 75 metrů a kolem něj je pořádnej prales. Holky jdou na zip lajnu. Proháněj se 160 metrů nad zemí a endorfíny jim zaplavují mozkovny.

Puerto Viejo, Manzanillo a Cahuita - Kostarika

Silvestr se kvapem blíží a my ho chceme trávit v Karibiku. Valíme se na druhý pobřeží a zastavujeme až v Puertu Vieju. Mezonetové apartmá nám poskytuje dobré zázemí pro silvestrovskou veselici. Na terase popíjíme pivka a rum. Posléze se vydáváme mezi davy, ulice malého města jsou narvané k prasknutí a všichni řvou a tančí. Ťukáme si s místňákama a odpočítáváme poslední vteřiny roku. Ohňostroj a eufórie. Tančíme na pódiu na nějakou rokenrolovou kapelu a pak už... nevím nic! Po pařbě se přesouváme do Manzanilla. Tady je náš domov. U paní. Vzpomíná si, že jsme minule byli pěkně spálení a směje se nám do obličeje. První dny je trochu pošmourno, takže nálada lehce klesá. Jenže my máme rádi Karibik, tudíž Karibik musí mít rád nás. Rozjasňuje se, pláže dostávají svoje kýčovitý katalogový odstíny a my můžem vesele šnorchlovat a surfovat ve vlnách na zakrslým prkně z polyšu. Jdem do džungle ke svý oblíbený skále. Letos se dokonce objevila na startovní obrazovce Windows 10. Snad to sem v budoucnu nepřitáhne davy turistů. Po flašce rumu jsme se rozhodli po tmě dojít skrz prales k nedalekému domu ve stromech, který tam postavil jeden slovenský bača. Naši výpravu ukončuje roj světlušek, obří pavouk a opuštěný autobus uprostřed pralesa. Na tohle fakt nemáme!

Nesmí chybět ani výlet do parku Cahuita. Menší karibská odrůda Manuel Antonia. Vidíme zase spoustu zvířat (kapučína, mývaly, baziliška, atd.) a zevlíme na pláži. Na cestičce potkáváme postarší pár čechů. Ptají se odkud jsme. Zjišťujeme, že doma bydlí deset kilometrů od nás a vyprávíme si o společných známých. Svět je velkej! Po prochajdě parkem si všichni dáváme výtečný krevety. Teda já si dávám kuře, ale taky výtečný.

V Manzanillu trávíme opravdu krásný čas a důkazem tomu budiž náš povedený synek, který zde byl zcela velmi pravděpodobně počat. Mezitím navštěvujeme naši oblíbenou pláž Punta Uva. Která nás letos nenechá šnorchlovat v Krakonošových korálových zahrádkách, protože moře je bouřlivější a vlny se zdají býti pro šnorchlování nekomfortní. A kdo by chtěl vystupovat ze svojí zóny. Vracíme se tedy procházkou na naší domácí plaju a kupujem si churros. Boží churros! Týden v Manzanillu utekl jak voda v Rio Celeste a my se musíme rozloučit s paní domácí. Dětem věnujem náš surf, sbalíme si krosny a hurá k čáře.

Bocas del Toro - Panama

Překračujem most dělící Kostariku a Panamu, nic nám již nebrání vzít si vodní taxi a přejet na překrásný ostrovy Bocas Del Toro. Na tom největším se ubytováváme ve vlastním barevným domečku, kterej je z půlky postavenej nad vodou. Vybalujem si batožinu a už se těšíme na pivko a první koupání. V den příjezdu ještě zůstáváme na hlavním ostrově, ale další dny už se vypravujeme na různé ajlendy kolem. Všude je krásné bílé písek a modroučká vodička. Spousta spotů na šnorchlování. Tomuhle se myslím říká ráj. Škoda Fabia vyprávět. Jeden ostrov střídá další. Na celodenní plavbu nás veze přímý potomek místních indiánů. Ještě jeho rodiče praktikují "primitivní" způsob života jeho předků. Stále žijí odtrženi od civilizace na jednom ze vzdálenějších ostrovů. Ukazuje nám místní Hollywood. Menší ostrůvek uprostřed moře porostlý mangrovníkem. Kolem něj v mělčině leží desítky mořských hvězdic. Zastavujem u korálových zahrad, kde noříme ploutve do vody a pak už přichází horký hřeb dne. Jeden z nejkrásnějších opuštěných ostrovů. Obal Margotky by čuměl. Další výlet nás zavede na pláž, kde má svůj stánek místní prodejce korálků a řetízků. Když mu oznámíme, že jsme z la Republica Checa, začne vyprávět o naší historii. Od Karla po Husa ví všecko. Červenáme se a radši se s ním dál nebavíme. Ležíme na pláži a kocháme se palmama nad hlavou. Borec si pro nás ale vzápětí ještě jednou dojde. Teď přijdou na řadu Přemyslovci? "Amigos, lenochod!" Prohodí. "Lenochod", zařve ještě jednou. Zvedáme se a už nás táhne do lesa, aby nám ukázal to nebohé pomalé stvoření visící na větvi. Tak dík. Další kámoš. Bocas del Toro je zkrátka nádherný souostroví, kde si můžete loďkou za pár dolků dojet na spoustu ostrůvků a něco mi napovídá, že jsme tu nebyli naposled.

Před cestou zpět do Panama City si neodpustíme rituál kérovačky a jdeme do místního salůnku pod jehlu. Ani to neštípne a jsme v loďce. Se slzama v očích se loučíme. Nad vodou zapadá slunko a my se soukáme do autobusu na náš poslední přesun. Procházka po městě je o dost smutnější než ta před měsícem. Naštěstí si dáváme výbornej hamburger s guacamole. A už musíme zpátky do zimy, ale hned jak se ten náš hastrman z Karibiku narodí, určitě pojedeme zas!