Jenom víkendovej vejlet. Za pivem a atmosférou. Jak všichni říkaj, že je všude na světě hnusnější pivo než to naše, tak já zase říkám, že všude na světě maj pivo dobrý. Dopředu domlouvám EasyBus. Minule se osvědčil. Borec nás v docela rychlým tempu dopravuje z letiště na Baker Street. Takže očucháváme dům Sherlocka Holmese a následně se vydáváme na cestu k hostelu. Jdem pěšky. Hostel je 11 Km daleko. My ujdem tak 18. Docházíme a jsme docela v prdeli. Je půl patý ráno. V Londýně je zrovna Halloween, takže všude masky, zombie, upíři a podobná havěť. Ocitli jsme se zkrátka uprostřed epizody Walking Dead. Všcihni jsou na šrot. Myšlenkově i schopností pohybu dokonale splývaj se svejma maskama. Potkali jsme i čtyři lišky. Skutečný. Borec na recepci (při pohledu na naše zničený ksichty) vůbec nečeká na moje: „najsjumitju“ a rovnou vyhrkne: „Lukas?“. „Yes“. A už spíme. Asi metr od hlavy mi jezdí vlak. Ve vedlejší místnosti nějaká japonka vyjmenovává všechny svoje problémy a to v neskutečně rychlým sledu. Je mi všechno jedno. Spím.

Druhej den kupujem celodenní jízdenky na metro a bus. Teď to stojí kolem 8 liber. Jestli si to dobře pamatuju. No a klasicky šmejdíme po Soho, Westminsteru, Tower Bridge,Tower of London, Hyde parku a tak. O památkách si toho víc můžete přečíst v předchozím cestopise. Nejdůležitějším zážitkem se samozřejmě stávaj anglický snídaně. Takže každý ráno ládujem fazole, slaninu, vajca, párky, houby a toasty. Jak je na ostrovech dobrým zvykem. Druhý ráno zvládáme snídani dokonce v polským bistru, kde nás obsluhuje holka, která se narodila v Praze. Je sympatická. Večery prokládáme pivem. Pivem za 3 libry. Co už. Dovolená je dovolená. Kolem Picadilly Circus je plno krásnejch hospod. V jedný z nich jsem tenkrát byl. Tak jsem v ní zas. Nic se tam nezměnilo. Jsem v klidu. Poslední den se šouráme kolem Baker Street a čekáme na bus k letišti. Nejsem ale smutnej. Už za měsíc se vydáme do Barcelony. A o tom Vám napíšu příště.