Rakousko

Rozhodli jsme se využít letního kovidového okénka a vydali se do zahraničí. Jelikož se teď nelítá, bereme automobil. V noci přenášíme to naše děcko do autosedačky a vyrážíme na jih. U nás všichni varují, že na přechodech jsou přísné kontroly. Teplotu nemáme, nebojíme se ničeho! Hranice jsme na této cestě nakonec překročili osmkrát a nelustrovali nás ani v jednom případě. Po 350 kilech a metrech se stavujeme na první vejšlap kolem alpsých jezer. Rybník Traunsee a městečko Gmunden. Už to na nás dejchá, je to jak z reklamy na Milku. Tak jsme si to představovali. Jdeme kolem jezera, Matěj chrápe v nosítku. Průzračná voda, hory jako ta kráva - začínáme jódlovat. Procházíme skalní průrvou a ptám se postarší turistky, jestli je cesta dál bezpečná i s dítětem na zádech. Odpovídá, že pokud máme silný nohy, bezpečný to bude. Jako správnej chlap nemůžu říct ne a souhlasně přikyvuju. Čekám, až ta ženská zajde za roh a předávám Matěje i s nosítkem Peti. Sápem se po skále a já tuším průser. Přestávám tušit a začínám na plno vnímat nebezpečno ve chvíli, kdy scházíme po "feratě" kolem vody. Po skále. Fandím Peti a sám se držím jak čuně před porážkou, abych je nesmetl oba dolů. Asi po 40 minutách horolezčení jsme na konci. Večer si dám pivo. Máme hotel pár metrů od Wolfgangsee. Příjemnej hotýlek s polopenzí. Už prostě nejsme pankáči a taky to máme tentokrát zadarmo. Helmut v hotelové restauraci roznáší večeře a flirtuje s Matějem. Matěj zase flirtuje s kýmkoliv, kdo zrovna sedí okolo. Večeře jsou velký a předkrmy nás srážej na kolena. K tomu jeden Zipfer dvanáct a je to paráda. Pokoj je novej, příjemnej a s výhledem na hory.

Druhé den vyrážíme na Dachstein. Lanovka se dere do vejšek a slunko do nás pere vitamíny dé. Procházíme se po vršku. Koukáme na šnycl panorámata. Je to výhled doslova boží. Peťa leze na pět prstů (vysutý lávky). Já ji z uctivej vzdálenosti kameruju. Svačíme, koukáme na jezera hluboko pod náma a vypadá to, že nám v tem rajchu bude dobře. Po cestě na hotel se ještě stavujeme kouknout na soutěsku Silberkarklamm, která rozhodně za návštěvu teče. Mohla by i stát, ale teče. Čirá voda v divokým pohybu, lávky kolem skal, most a skalní průrvy. Vracíme se zkratkou. Skrz vrchol sakra velkýho kopce. Fordík dostává zabrat. Výhledy jak z doktora na horách za to ale stojí. Helmute, upeč klobásu!

Po raňajkách se koupem v křišťálovým Wolfgangsee. Trochu to zebe, ale zoncna rumpluje. Koupání s výhledem na Alpy je tedy naprosto komfortní. Synek začíná být unavený, takže se malinkatým převozem dostáváme přes vodu do městečka. Na internetech píšou, že zubačka na Schafberg bývá přeplněná. Chceme se jí tedy vyhnout. To se nám nedaří. U pokladen skoro nikdo. Už se zubeme nahoru na horu. Schafberg asi stokrát překonává Dachstein a bere nám dechy. Jsme dojatí. Dáváme si frankfurtský párečky s křenem a pivečkem. Nestačíme zírat na všechny strany. Kopce se zelanaj, rybníky pod náma zase modraj. To je úplnej Karibik, vy plantážníci! Kdybych byl pták, tak chci bydlet a lítat právě tady.

Dnes jedeme na Fuschlsee a na zámek. Procházíme se tam a stahujou se mračna. Takže měníme původní plán a jedeme se koupat do termálů v Bad Ischl. V Bad Ischl měníme plán a místo termálů jdeme na světový festival jídla. Dáváme si maorský steak s kiwi, langoše, tortille, churros a já radši už ani nevím co ještě. Děláme procházky a koukáme se po městečku jako malovaným. Další ráno je na oplátku zase krásně nakreslený nebe do modra, takže se vydáváme na výpravu kolem jezera Wolfgangsee. Skoro dvacet kilometrů, ale je to cesta pěkná velice. Opět lávky kolem skal, ale tentokrát bezpečné i pro kočár. A ty výhledy na jezero. Tady chci běhat každý den! Zastavujeme dvakrát na občerstvení a už se blížíme okruhem zpět do hotelu. Helmut má vařeno, dneska to zvládnem na jeden hlt.

Jedeme do sedla. Tauplitz slibuje zátěž pro naše chodidla, ale taky prďáckou podívanou. Fordík polyká serpentiny jako za mlada. Stoupáme vejš a vejš. Jdeme na trek kolem jezer - jak jinak. Po alpskejch cestičkách, lesíčcích a lukách. Je to trochu jiná kategorie než Schafberg nebo Dachstein, ale je to zase setsakramentsky uchvacující. Ta příroda. Potkáváme pasoucí se krávy, jezera jak cenoty v Mexiku a zatravněný kopce. Evropo, jseš taky krásná! A co teď? Když už jsme takhle na jihu od domova a do baráku se nám ještě nechce. Navrhuji přesun k moři. Vyléčit bolavý nohy, vykoupat se a nachytat stříbro nebo bronz. Ve zpětným zrcátku vidím, že Peťa kejve hlavou a koutky úst se jí nenápadně pozvednou. Matěj nemá hlasovací právo. Jedeme.

Chorvatsko

Někde u Lublaňi se Matěj posral. Fakt hodně! Než ho Peťa kompletně vydezinfikuje, tak mám spoustu času přemejšlet o tom, že právě směřujeme do města Pula. To by nebylo nic moc k zamyšlení, jenže asi před dvaceti lety mě tam vzali naši, teď tam bereme našeho potomka a to je právě ten "circle of life". Takže přemejšlím a jsem starej. Ubytko v Pule je jako ze žurnálu a kousek od centra. Kompletka Ikea. Globalizace! Koupat se jezdíme o několik kilometrů dál. Na příjemnou pláž kousek od Fažany. A Fažana je krásný město. Vypadá to tu jako na Sicílii. Matěj na pláži balí svou první holku, ochutnává meloun od nějakejch cizích ženskejch a sahá si na medůzu. Asi je s tím mořem celkem v pohodě, říkáme si. My jsme taky v pohodě. Až na ty medůzy. To v tej Jugoslávii za komoušů nebejvalo. Naštěstí bratři slovácí vytahují patnáctistej rosolovitej živočich z vody, takže se můžeme jít koupat. Je čisto. Aspoň na pár minut. Večer chodíme na procházky do starýho centra. Koloseum je obří! Přesně jak si ho pamatuju z dětství. Prodíráme se uličkama a nasáváme atmosféru. Předražený obchody a hospody nás neodrazujou - sem tam si dáme i škopka. Pro jistotu si s mamkou našeho dítěte mícháme rum s kolou do petky. Město a jeho světýlka jsou čím dál příjemnější. V noci večeříme na červeným koberci skvělej cheeseburger. Je tu totiž filmovej festival. Tatarka mi kape na koberec a připadám si jako správnej kulturní barbar. Čecháček!

Poslední den objevujem hotel, kde jsme s našima bydleli takřka před čtvrt stoletím a taky mořský akvárium, který je zasazený do starý pevnosti. S tím akváriem v Atlantě se to úplně srovnávat nedá, ale taky taji maj pěkný nádržky. Rejnoci, žraloci a taková ta vodní havěť. Nejvíc se nám samozřejmě líbí v oddělení Karibik. Poslední pljeskavica a jedem dál. Dobro došli!

Slovensko

Jedeme do Bojnice. Petrušce jsem dal tento pobyt k Vánocům a kovidové restrikce nám stále dovolují překročit hranice. Není tedy o čem. Tohle léto ještě nekončí. Bydlíme v hotelu Meridiana. Dostáváme sekt Hamšík a Kucka. Jako fotbalovej fanoušek oceňuju výběr a těším se na večeři. Ta je naprosto luxusní - ostatně jako celej resort. Doporučujeme. Říkáme si, že do tohodle resortu musí někdo solidně investovat. Pak se mi spojí noha s balónem a je mi to jasný. Gůglím si to pro potvrzení a nadšeně Peti sděluju, že tenhle komplex s jezírkem, vlastní zahradou a skvělou hospodou vlastní Juraj Kucka. Peťu to vůbec nezajímá. Hrál za Spartu. Dodávám sklesle a dál nepřestávám fandit Slávii, i když ty žebírka a kachní paštička.. V Bojnici prolejzáme zámek. Je fakt pohádkovej a zrovna se tady jedna točí. Po prohlídce přecházíme do vedlejší ZOO a po návštěvě stejného zařízení v Belize (nebo třeba v Jihlavě), v tomto případě zůstáváme lehce opaření. Litujeme zvířata a nedáme si tady ani párek! Vynahrazují to lokše s bryndzou a škopek v místním pivovaru. Odpouštíme všem a všemu.

Čičmany, Čičmany! Pomalované baráky! Kuriacie ritky a ostatní symboly nás přivádějí do této malebné vesničky. Za pár euro procházíme několik světniček. No.. žádnej zázrak. Rožnov je Rožnov, přátelé. Naštěstí tu maj halušky a točenó kofolo. Jedem si spravit chuť výšlapem na hrad. Nesu Matěje v krosně, Peťa zpívá. Zpívá na obranu proti medvědům a vlkům. Prolejzáme strmým kopcem skrz stromy. Na kopci vlejzáme přes most do hradu. Je parádní. Opravují ho bezdomovci a má to tu skvělou atmosféru. Chvilku se kocháme pohledem do krajiny a vydáváme se na cestu dolů. Stehna už se mi třepou v rytmu reggae. Po cestě dom navštěvujem Trenčín. Mají krásný náměstí a hrad. Na hrad cesta dlouhá a na jejím konci závora. Dnes zavřeno. Bude nám muset stačit to náměstí. Dáváme si jadranskou zmrzku a piva v místním pivováru. Tím končí naše výprava.