Balíme svišťa a dokonce i koloběžky do Maxíka. Je čas na výlety. Slovensko a hory v létě. Je celkem vedříčko, takže se po cestě zvlažujem v parádním lomu Kralovany - Rieka. Voda je studená, ale i v pokročilém stádiu těhotenství tam Peťa zaplouvá jak Moby Dick. Krása lomu naznačuje, že si to žena zase celý skvěle naplánovala a máme se nejspíš na co těšit.

V Liptovským Mikuláši máme skvělé ubytko v přízemí domu, kde je opravdu všecko, co Krulíci potřebují k životu. Na zahradě bazén, vířivka, houpačka, pískoviště, branky, zip lajna, gril, pinec, šipky, stolní fotbálek… To snad nemá cenu ani pokračovat! Tady nám bude dobře. Večer ještě valíme na jeden škopek do místního pivovárku.

Ráno nás čeká Malinô Brdo. Pomáháme si pár metrů lanovkou, ale pak už šlapem po sjezdovce nahoru. Těhotná a tlustej. Matěj se nese. Je to záběr. Frodo měl tu cestu snad jednodušší. Zvládáme to, okukujem z vršku kopečky v širé dáli a svačíme Májku s tekovským sejrem. Kopce se tu blahem tetelí a všechno se zelená. Podél říčky scházíme do údolí, kde se vrháme do koliby na halušky s bryndzou a točenou kofolu. Za tohle to stálo. Večer regenerujem ve vířivce jako profíci.

Druhej den nás to táhne na oběd do Route 66. Takovej emerickej bar se vším všudy, takže si musím dát žebra a ginger beer. Peťa s Matějem se ještě doráží plněnejma knedlíkama. Jsme ready na galerii IIusia, kde otváráme mysel zábavným trikom, po ktorých vnímáme realitu inak. Je to náramná legrace hlavně ve chvíli, kdy si Matěj najde svých asi osm dvojčat. Následně se přesunujem do dětský herny, kde si to užíváme nakonec všichni tři.

Kvačianská dolina a další výstup. Tentokrát pěkně v lesíčku podél tekoucí Kvačianky s výhledy do oudolí. Nacházíme i působivý skalní útvar Jánošíkovu hlavu. S Máťou si hrajem na lupiče za dubem a na vršku zase klasicky svačíme. Manželka stále nerodí, takže vše v pořádku a můžeme si okoupat ohanbí v přírodních termálech Kalameny. My kašlem na Wim Hofa, my jezdíme do termálů! Aby toho nebylo málo, skáčem potom na ubytku ještě do vířivky.

Vyjíždíme zubačkou na Štrbské pleso a vydáváme se na ztrastiplnou cestu po kamenech a kotárech k Popradskému plesu. Po cestě máme ukrutně krásné výhledy na Tatranský národní park. Epochální cesta! Jedna z nejhezčích, kde jsme kdy mohli šlapat. U toho druhýho plesa svačíme Májku a lovečák. Gastroporno. Ještě musíme dojít zpátky. Nohy už se pohybují jen setrvačností a synáček začíná protestovat. Je čas na kolibu! A teď už je to faktický gastro eňoňůňo.

Další den se ochomejtáme kolem Vrbického plesa, kde je to také krásňoučké. Obcházíme ho kolem dokola. Krmíme kachny a očumujem autobusy třineckých mistrů extraligy, kteří tu mají letní přípravu.

Poslední den jedeme do Pribyliny do skanzenu, kde absolvujem komentovanou prohlídku. Pěkný domečky, pěkné světničky a pán co vyřezává bambitky. Jednu kupujem. Takovej místní Rožnov. Mají tu taky moc pěknej kostel. Na úplnej závěr ještě zdoláváme kopec Vlkolínec. Je tu izolovaná podhorská vesnice na výběžku Velký Fatry a výhledy leží za to.

Pak už berem čáru rovnou dom, jelikož Matějoš se nám trochu rozkadil.